Veleštír obrovský Pandinus imperátor
Veleštír obrovský Pandinus imperátor
Zástupci rodu Pandinus z Afriky patří mezi největší štíry. Rod má 24 druhů, z nichž největší jsou
Pandinus gambiensis, dictator, cavimanus a imperator. Díky tomu, že posledně jmenovaný je
nejhojněji rozšířen téměř po celé střední Africe, patří mezi nejčastěji chovaný druh v zajetí. Ve
volné přírodě dosahuje velikosti okolo 18 cm, v zajetí je jeho průměrná délka menší, zhruba okolo
14 cm. Největší známý exemplář chycený ve volné přírodě pochází ze západní Afriky a měřil
neuvěřitelných 23 cm (měřeno bez klepet po špičku ocasu).
Veleštíři žijí v přírodě v početných koloniích a vůči zástupcům stejného druhu nejsou vůbec
agresivní. Naopak u nich byly pozorovány sociální projevy, kdy například svlékání absolvují
obklopeni dalšími exempláři, kteří je svou přítomností chrání před drobnými predátory. Při
svlékání je štír totiž úplně bezmocný a bezbranný a ještě několik dní po svleku, pokud mu pancíř
důkladně nezatvrdne, není schopen lovit ani přijímat potravu, natož aby se důkladně bránil.
Tyto údaje by se měly brát na zřetel při koupi terária a zvolit raději větší pro chov většího počtu
chovanců (alespoň 3 ks). Pandinus imperátor patří mezi tzv. pralesní druhy, proto jako podklad
terária zvolíme asi 10cm vrstvu čisté rašeliny bez příměsí (písek, hlína...), kterou musíme
udržovat stále vlhkou. Úkryty zhotovíme z větší kůry a plochých kamenů. Neosvědčilo se do
rašeliny zahrabávat PVC trubky z důvodu nepřehlednosti, i když veleštíři je velice rádi využívali.
Nezbytností každého terária se štíry je také mělká miska s čerstvou vodou (velice dobrá je
petriho miska). Teplota by měla kolísat mezi 2022
st. C v noci a až 30 st. C přes den.
Štír začíná potravu trávit mimo tělo, což je velmi ekonomické, jelikož nestravitelné zbytky potravy
díky tomu vůbec neprojdou jeho organismem a po skončení příjmu potravy je odhodí ve formě
malé kuličky. Tyto zbytky je nutné z terária odstranit, jinak začnou ve velmi krátké době plesnivět!
Mezi nejčastější potravu patří švábi (oblíbení Blaptica dubia), cvrčci, sarančata, myší holata, obří
červi (Zophobas morio) a mouční červi. Dva posledně jmenované někteří chovatelé nedoporučují
z důvodu zahrabávání do substrátu, já však s nimi mám velmi dobré zkušenosti. Podle mě to
vůbec nevadí. Naopak nekrmím vůbec cvrčky a sarančaty, kteří u jiných chovatelů tvoří až 100 %
potravy.
Veleštíři dospívají po 7 svlékáních, kdy pohlavní dospělosti dosahuje většina samic, někteří
samci již po 6. svleku. Mláďata se rodí v počtu 8 až 30 kusů. První svlékání absolvují malí štíři na
zádech matky zhruba 15 dnů po narození. Prvních 15 dnů života tráví na zádech matky a
nepřijímají potravu. Matka jim však v této době předává pokožkou vodu a možná i živiny. Po
prvním svlékání se osamostatňují a začínají sami lovit.
Přes svou velikost se jedná o toxicky bezvýznamný druh, jehož jed není pro člověka
nebezpečný! Pokud se cítí ohrožen mává sice vzduchem svým jedovým hrotem, ale
především používá svá klepeta jako štít a schovává za ně nejdůležitější část svého těla a to je
hlavohruď. Pokud se k němu přiblíží váš prst, štír vás do něj většinou nebodne (zřejmě ví, že
by tím vůbec neublížil), snaží se spíše štípnout útočníka mohutnými klepety, ve kterých mají
překvapivě velkou sílu. Těmito klepety rozhodně nedokážou, na rozdíl od raků a krabů, ani
proštípnout kůži.